Pro mě
První moment, kdy se lidé začínají zabývat vlastním stářím, bývá smrt rodičů. Náhle jako bychom ztratili ochranu generace před námi a přemýšlíme, že další, kdo je na řadě, jsem já. Mnohdy nás pochopitelně zasáhne, když je konec ne úplně pěkný, například důsledkem dlouhého boje s nemocí.
Stárneme prakticky od okamžiku, kdy dospějeme. V období odchodu do důchodu se ale úbytek sil začíná více projevovat – náhle toho zvládneme méně než dřív. Ne každý se s tím vyrovná, byť jde o naprosto přirozený proces.
Ne každý si také připustí, že i v širší rodině se role mění – už nejsme naprostou autoritou, už občas potřebujeme pomoc. Naučme se ji přijímat, je to důležité! Vzájemná pomoc upevňuje mezigenerační vztahy a nevrlá reakce dnes může zasít plody, které sklidíme mnohem později.