Pro mě
Být závislý na péči druhých je vždy nepříjemné. Nepřenášejte ale svůj vztek na druhé – za situaci nemohou a snaží se ji pravděpodobně řešit, jak nejlíp umí.
Řekněte si se svými blízkými na rovinu, jaké je vaše vzájemné očekávání a jak si představujete svůj život teď, za rok, za 10 let. Nechoďte kolem toho tématu po špičkách. Věci se mění a budou měnit, ale je dobré být na budoucí události připraven – ne zůstat v jejich vleku. Co je pro vás ještě přijatelné, co zvládnete? Jak bude vypadat pomoc, kterou asi jednou budete potřebovat, a kdo vám ji poskytne?
Lidé spolu nemluví o stáří, nemocech, smrti, posledních věcech. Ale rovina „co bude, až to jednou přijde“ je lepší než „jak to uděláme teď – aha – ale na to jsme měli myslet dřív“.
Chcete, aby k vám nechodil nikdo cizí, nebo naopak změnu uvítáte? Co by se muselo stát, abyste domov opustili, třeba do nějakého zařízení s pečovatelskou službou? Jde ale i o běžné otázky všedního dne – chcete se podívat na nějaká místa, která máte rádi, zúčastnit se setkání s přáteli, ale nevíte, jak na to? Vaši blízcí by vám měli umět poradit a pomoci.