Pro mé blízké
Mladším příslušníkům mnoha rodin je povídání o posledních věcech člověka nepříjemné. Odmítají takové hovory jako „pohřební řeči“, slabost, ba dokonce přivolávání neštěstí.
Přitom jde o naprosto přirozené vyrovnání se s tím, co dříve či později přijde. Je normální, že děti vypravují pohřeb svým rodičům; naopak to bývá horší.
Naslouchejte svým seniorům, když na to téma zavedou řeč. Běžte se podívat na hrob, řekněte si, jakou hudbu by na obřadu chtěli zahrát, proberte s nimi podrobnosti. A především je ujistěte, že jejich přání budete respektovat – a třeba si je i sepište, aby úmluva nabrala patřičné důležitosti.
Zkuste také seniory inspirovat. Obřad dnes nemusí být studená a temná slavnost v mramorové síni s neosobním řečníkem a ohněm – rozloučení by přece mělo být takové, jaký člověk celý život byl (anebo chtěl být). Už i u nás jsou k dispozici například obřadní altány uprostřed parků a květin, lesní hřbitovy a podobně, o svobodě při výběru hudby nemluvě.