Pro mé blízké
Připusťte si smutek a bezmoc. Připusťte si cokoli, co cítíte. Připusťte si i to, že třeba zrovna necítíte nic.
Všechno je totiž v pořádku. Někdo prožívá intenzivně a hned, na jiného vše dolehne až po několika týdnech nebo měsících. Další zas může cítit ulehčení – a pokud byla smrt vysvobozením z utrpení, proč ne?
Za tři dny se smutek nevstřebá, nehledě na spoustu povinností, které bude v nejbližší době třeba zařídit. Vezměte si volno v práci, každý to pochopí, i kdybyste měli sebevětší frmol. Pokud ne, taková práce za to nestojí.
Je hloupost sledovat, kdo a jak z příbuzenstva odchod seniora prožívá, a ještě větší hloupost je z toho cokoli vyvozovat. Někdo bude úplně paralyzovaný a nepomůže vám s nutným zařizováním. Někoho zas jako by smrt ani nezasáhla.
Nic si nevyčítejte, teď ani po letech. Respektujte se navzájem, respektujte přání, které zesnulý měl – ale žijte dál! Na nebožtíka udržujte pravidelnou vzpomínku a jako rodina držte co nejvíc pohromadě. To je totiž to nejlepší, co můžete udělat.