Pro mé blízké
Smrt blízkého seniora nás často zaskočí nepřipravené, typicky při nečekaných hospitalizacích. Může se stát, že za smrtí není diagnóza, se kterou do nemocnice nastupoval, ale např. zápal plic.
Někdy je taková smrt milosrdná, někdy zbytečná. S kombinací oslabeného organismu a agresivních mikrobů se svádí nekonečný boj, k nemocnicím to bohužel patří a těžko to konkrétnímu zařízení dávat za vinu.
Někdy smrt přichází dlouho. Nezlobte se na svého seniora, že to tzv. „vzdal“, že „málo bojoval“. Nevzdal, jen jde svojí cestou dál. A boj s těžkou nemocí nejde vyhrát – berte to tak, že s ní „žil“, ne „prohrál“.
Připravte se bohužel na to, že pokud k úmrtí došlo ve zdravotnickém zařízení, může být první kontakt až příliš věcný na to, co právě prožíváte. Informace, které vás pomohou nasměrovat v této těžké životní situaci, najdete například zde.
České nemocnice zatím často nejsou připraveny vést s pozůstalými pietní dialog, který by respektoval vzniklou situaci i po psychologické stránce. Neste to, jak to je – i tady se věci postupně mění. Ostatně, můžeme se utěšovat, že nemocnice jsou tu hlavně pro živé.