Pro mé blízké
Naše životy se zužují. Pryč je široká rodina, která ještě před 100 lety byla standardem. Dnes je běžné, že za celý rok pořádně nepromluvíme nejen s bratranci, strýci a tetami, ale ani s vlastními sourozenci.
Každý žije vlastní život ve své malé domácnosti, společnost oceňuje samostatnost: „Odstěhuj se co nejdřív, nejlíp hned v 18!“ Ale nese to jen pozitiva? Ztrácí se schopnost být spolu, naslouchat si, vnímat své potřeby a přání.
Chybí přenos zkušeností mezi generacemi. Často máme pocit, jako by vše měl a mohl zařídit stát nebo jiné instituce. Rodina přitom navždy zůstane tím nejdůležitějším místem pro pomoc a vzájemnost!
Rodina není společenství jedinců se stejným hlasem – role autority se postupně mění. V dospívání si získáváme respekt ostatních, při stárnutí dostává hlas následující generace. Ztrátu rozhodujícího postavení mnozí těžce nesou.
Každá známka stárnutí je pro ně připomenutím, ať vědomým, nebo podvědomým, že jde o proces, který se už nezvrátí – a dříve či později skončí smrtí. Případné mezigenerační spory proto prosím berme co možná nejvíc shovívavě a s respektem ke všem stranám.